IV. Je tak teplo – je tak ticho!

Je tak teplo – je tak ticho! Vlnky jenom šepotají, nad nimi se němým vzduchem lesklá šídla třepotají.

Ametystové ty jehly sem tam, sem tam polétají, oči mé mně zašívají, mysl moji oplétají.

Ba já cítím, že má duše někde je už v limbu branách – pán Ježíš mně postůj v hlavách, andělové po všech stranách! –

Spal jsem; pojednou však jak by bylo se mně něco tknulo, oči se mně rozevřely, celé tělo sebou hnulo.

Hledím, trnu – ach ta radost! tedy předc to pravda jesti: koho pánbůh pomiluje, že mu dá i ve snu štěstí!

Zlaté slunko – mezi tím co tak se mně to slastně spalo – skrze listí mladé lipky dukáty mne posypalo!