IV.

Ty naše hodiny jsou jako z rodiny! Když jsem s hochem bývala, koléčka si zpívala,

repetila cvaky cvaky – když jsme se my políbili, koléčka si mlaskla taky. Ach – hocha odvedli,

mně tváře pobledly! Hodiny teď jdou a jdou líně jedna za druhou, a koléčka cvaky – cvaky –

když si vzdychnu na posteli, koléčka si vzdychnou taky.