Čtu ve měkké kůře březové,
na stromě v houští skrytém,
dvě jmena mně osob neznámých
ve srdci prostě vrytém:
Maria, Josef.
A houštím si šlehá po bříze
sluneční záře hravá –
a písmena jedna pošmúrna,
druhá je zlatě smavá:
Maria, Josef.
Ach kolik zde bydlí asi let
lidé ti v srdci vrytém?
a jak as je osud v životě
přešlehal různým kmitem?
Maria, Josef.
Měl jeden z nich parný červenec,
druhý snad mrazný leden?
Či dosud jsou srdcem spojeni,
srostlí jak ve strom jeden –
Maria Josef?
Když na večer přijde otec zpět,
smějí se květné oči?
a které as z obou poupátek
na krk mu dříve skočí?
Maria? Josef?