Znal jsem ji ještě tak maličkou.
Viděl, jak s dětskou svou sesličkou
ku oknu pracně se táhla.
Vystoupla, špulila drobný ret –
kamkoli pusinkou sáhla,
naskočil čisťoučký ledový květ.
Vidím ji dorostlou, rozkvětlou;
rozkvětlou, v oku však uhnětlou,
po tváři bledost jí běží.
Ku stolu níží svůj chvějný ret,
na stole v rakvičce leží
děťátko, čistoučký ledový květ.