Hochu, malý hochu

Hochu, malý hochu s buclatou tou tváří, s přizrzlým tím vlasem, s lesknoucím tím okem!

Ještě jsem tě nikdy, hošíčku můj drahý, zahálet nespatřil! V jedné ruce koláč,

v druhé ruce chleba, dásně v plné práci, a to od bílého rána do večera,

to v košilce v síni, to když po zahradě v sukynce se touláš. Ještě jsem tě nikdy,

hošíčku můj drahý, zahálet nespatřil! Jenom někdy není koláč v pravé ruce,

zato ale se v ní bílá lžička blýští. Ještě jsem tě nikdy, hošíčku můj drahý,

zahálet nespatřil! Jenom někdy chvilkou dáseň odpočívá, když se na mne, hochu,

jako kvítko směješ, když se tváře tvoje jako růže šíří a když rtíky tvými

malé zoubky svítí.