Jako první hocha snové,
jako první pršky rána,
jako první lásky chvíle
kvetou jarní fialinky,
tichých luhů první dech.
Kvetou tichounce, tak tiše,
nevědí o vlastní kráse,
nevědí o všem tom blahu,
jaké budí v srdci mdlém.
Upomínka na to jaro,
na ty první fialinky
a na jejich dech planoucí
sprovází nás letem parným,
sprovází, když listy žloutnou,
i když sníh už poletuje,
právě jak ta upomínka
ach – na první lásky sen.