Mlaďounké slunce zase poznovu
se učí na větvích si proskákat,
a bledé lidi, stěnou ováté
zas pod vysoké nebe vylákat.
A láká také srdce přežilá –
své nepřátely – ku hře se květem,
kdož nechtěl by se smířit se slunkem,
s tím hravým, milým, krásným dítětem?