Duch můj jak tichý větérek
nad polem tím se nese,
tak rád by květy rozhoupal
a přec se před tím třese.
Vždyť kdybych živým dotknutím
snad lístky setřás’ s květů,
co zbylo by pak ze dnů všech,
a čím jsem já byl světu!?
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Duch můj jak tichý větérek · Jan Neruda · Poetry Cove