Nad Neziderským jezerem je nebe jako černý zvon, z nějž jako umíráčka ston: že den počíná večerem.
To Neziderské jezero už den a noc burácí – bouř hrozí nové ve šero – zdaž se dnes vykrvácí!
Snad nikdy nezřels v pustě takou bouř! – Mrak za mrakem se k vodě snižuje, blesk za bleskem se v vlnách křižuje a vichr vztekle do vln bílých pere,
že vlna po skalách se k výši dere a k mrakům letí – bílý, lehký kouř! Teď vložil vichr se v ty strmé skály a hýká tam, jak by se skály smály;
teď zase šlehá dešť v ty vlny zemdlené tak chladný, že by zimničné i čelo se jeho mrtvým ledem bídně chvělo a oheň smyl se s tváře šílené.
Ba šílené! – Zdaž není šílení, když bouře taká mezi skalou pláče a kámen, vlna v divém kvílení, že v bouři muž ten po břehu si skáče?
Své housle v ruce v kostru vyzáblé – divější písně než ta bouře hraje a k skokům nutí tělo zeslablé. Vlas hustý šílených co prapor vlaje
a oko s bleskem po vlnách se kmitá a s vlnou po skalách ta noha lítá. Ba zdá se věru, že se vložila bouř celá do houslí těch zvučících,
že každá struna štěstí přežila a zlost svou hlásá v tónech skučících! – Ty Neziderské vody zemdlené tři dni, tři noci bouřily,
a nešťastné ty oči šílené se ještě nezamhouřily. Když na chvíli se bouř snad utiší – „Můj čárdáš ještě!“ – bouř ho vyslyší.
A noha v ustavičném plesání, jak neznala by, co je klesání, a housle v ustavičné smutné hře, jak neznaly by, že též smutek mře! – –
Už třetí noc se k svému konci chýlí a bouř se zponenáhla utišuje a chladný vítr skály osušuje a vlna bílá uspati se pílí.
„Snad myslíš, že si tiše nyní sednu? Můj čárdáš ještě! – Tichým nebudu, a takovou ti píseň zahudu, že jistě tebe k tanci zase zvednu!“
Zvuk divoký, jak by se vášně shlukly, a ticho zas – tři struny hudci pukly. Smích divoký a housle k skále letí – a náhlý ston a píseň mír svůj světí,
už poslední i její povzdech zesne. Teď rychlý nazpět jeden krok a zase náhlý kpředu skok a vzkřiknutí a tělo k zemi sklesne! –
Tak tiše vlnky malé šplouchaly a bublinky se šerem mihaly, a když zasvitla první rána záře, zasvitla v umrlcovy siné tváře.
Cookies on Poetry Cove