Dí matka: „Ty prý písničky
tak často na mne skládáš,
to není hezké, tím mne jen
do lidských úst zas vkládáš.“
Ty nevíš, drahá matičko,
co se mým písním dívá:
k nim nikdo nápěv neskládá
a nikdo je nezpívá.
Písnička, při níž pláčeme,
je jiným lidem něma,
a kdybych složil tisíc jich –
vždyť mluví jen k nám dvěma!