V kamnech praská, dědek každou chvíli
svadlé ruce sobě zahřívá,
kolo vrčí, syn si s prací pílí,
nádobu si z dřeva vyrývá.
Kolečko si divnou píseň šumí,
vnoučeti se očka kmitají –
„Hlele, co náš táta všecko umí,
jak mu tříšťky z rukou lítají!
Dřevo ukradl jsi v panském lese –
komu děláš z něho koryto?“
„„Dědovi; – již se mu ruka třese,
nádobí už všechno rozbito.““
„Nauč mne to!“ – „„Vida toho kluka,
nač by tvá to ruka uměla?!““
„Až se tobě třásti bude ruka,
koryto ti synek udělá!“
V kamnech praská, dědek shrben pláče,
zvadlé ruce syn mu zulíbá,
kolo mlčí, vnouče kolem skáče –
„Táto, proč se kolo nehýbá?“ –