Víno, jak známo, s člověkem
ledajak zadovádí,
také však pouhá na ně chuť
člověka leckams svádí.
Přišel kdys tedy do Athén
Alex, jenž nazván Velik,
a šel se pro žert podívat
na Diogénův kbelík.
„Vypros si milost nějakou,
uskutečním, co snuješ!“
„„Odstup mi trochu ze slunce,
příliš mne zastiňuješ!““
Nato si – praví dějepis –
Alex svou bradu hladil,
patrno, že svou lichotou
Diogén pána zvnadil.
Takhle však pánu lichotit,
byť to i Alex Velký,
dovede – mírně řečeno –
karakter jenom mělký!