Prosil jsem ji o věneček,
dát se jí ho nezachtělo,
až snad zítra, až snad jinde,
děvče tisíc výmluv mělo.
Najednou ten věnec krásný
dostal roztomilé poupě,
a já koukal na ten zázrak
velmi hloupě – velmi hloupě.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.