Tak krásna – a přece jen díblice!
Jak divoce městem běhá!
Jak červená stuha plamenem
jí po černých šatičkách šlehá!
Já povídám: čertík je, díblice!
A sama mi dnes to řekla –
Já ptal se jí: „Dušičko, odkud jsi?“ –
„„Vždyť víš, že jsem čertík z pekla!““
A musím jí věru již uvěřit,
že spojena s pekelnou cháskou:
jen jednou mi do očí pohlédla –
a jsem už jak posedlý láskou!