Kde jen mám svůj rozum? Vždyť přece vím,
že včera jsem ještě jím vládnul?
Že zase té plamenné diblici
kdes náhodou do rukou padnul!
Ta holka, kde rozum můj zachytne
(skvost neskvost, vše slouží jí k hraní),
hned hází jím, škube jej, pomotá,
že nelze jej rozmotat ani!
A když se již unaví, založí
jej kams do svých hraček tlumu,
a stalo se, týdny, ba měsíce
že chodil jsem bez rozumu.