Jak zlomená lilie leží tu,
tak tichounká a tak bledá.
Jen po chvilkách ruka jí pohne se,
jak toužně když něco hledá.
A zrak se jí ku výši upíná
a modravý ret si šeptá:
„On nepřijde, ach on sem nepřijde,
vždyť ani se nikde neptá!
Ach kdyby mne nesli už na hřbitov
a dali do siré země,
však nadešel přece by jeho čas
a musil by přijít ke mně!“