Měj každý štěstí nádobu
až plnou, já jen chudobu,
jen tu svou trpkou chudobu,
má mysl nezasočí;
stůj každý v pocty rozkvětě,
měj slávy, co jí po světě,
měj všeho, po čem ve světě
se lidská touha točí:
já jedno chci jen od nebe,
však to chci zcela pro sebe,
ach pro sebe – jen pro sebe –
to ty dvě tvoje oči!