Já sestár, zkušen jsem, a takto dím:
Chceš šťastna být? vždy spokojena s losem svým?
Nuž, – neslibuj si teď přespříliš do života!
Je těžko uposlechnout rady té, já vím.
Jsi mladá, – mladému se vše v tom světě líbí,
a co se líbí mu, on si to – slíbí.
Však přijde život pak, a s ním jde různá slota,
a rozmrzen tu stojí člověk v krátké době,
že slibů nesplnil, ne jiným a ne sobě.
Co dělat! Těžko přec jen za těch mladých dnů
se prostě vzdát všech tužeb, libých snů!
Víš co, Boženko, hraj si tedy, hraj,
klaď přání za přáním do budoucnosti klínu
a myšlenky své zapřeď třeba v ráj,
však při všem vzdechni: „Bože – polovinu!“