Co je tu andělíčků,
co zářivého ruchu,
jak oblak motýlů by
vrh do modrého vzduchu!
Jsou tvůrkové tak malí:
dvě boubelatá líčka,
dvě křídla jako dlaně
a máš už andělíčka.
Rád anděla-motýla
bych viděl v nebes pláni,
když po květinách-pannách
se mlsavě prohání.
On vidí asi dobře,
kde která zvláště lepá,
a už se lichotivě
jí kolem líček třepá.
A ona tiše stojí
a bez klopení víček:
vždyť chce jen trochu medu
a je to andělíček!