Ach přišla láska s milým žebroněním
a zaklepala stoudně na mé dvéře,
já vroucí dívku chladným okem měře
ji hrubě odbyl: „Pozděj!“
A přešla leta, s tklivým žebroněním,
svou všechnu náděj mdlým už okem měře,
jsem klepal sám na lásky bílé dvéře,
a zvnitř to znělo: „Pozdě!“