Ty srdce lidské, mistře zpěvů všech,
tak rád bych zpívat uměl!
A jdu se tebe pooptat,
kdy zpěv má jenom šepotat,
kdy líp zas, aby šuměl?
„Když cestou člověk kráčí znavený
a tíž mu hlavu střásá,
mdlý jeho krok a bledá líc –
tvůj ret se rozpěj víc a víc,
až zvonem pozajásá.
Však když jde vandrovník kol veselý,
má v oku plno smíchu
a na rtu písní bujných rej –
tvůj ret pak jenom šepotej
a píseň vlň se v tichu.“