Smutek promění nám v sněžné lady
náhle myšlénkové krásné světy,
a dá za to – leckdy ovšem vhod nám –
bezovocné, chudé, ledné květy.
Slza v smutku, – dešť to vlažný, jarní,
holou zemi mění v živé sady,
a z té půdy poslzené vzrostou
květů myšlénkových jarní vnady.