Což třepotá se to tu hvězdiček,
jak včeliček ve vzlétlém roji! –
Proč asi ta jedna jediná
tam samotná povzdál stojí?
Tak dumavě chvílemi v dáli zří
a bleďoučké její jsou tváře,
je patrně hvězda mlaďoučká
dle dětinné v očku záře.
Jen někdy svůj doufavý vyšle hled
a stoudně zas do sebe mrká –
ba myslím, že také hvězdička
jak hrdlička láskou vrká!