Kdykoli ptala se babička:
„Nuž – jakoupak chcete dneska?“
již volal jsem: „„O malém Palečku,
ach, babičko, ta je hezka!““
Pánbůh ví, proč jsem se mýšlel vždy
sám Palečka ve podobě,
a proč jsem vždy sousedku Márinku
si v pohádce pojil k sobě!
Na jejím bělostném rameni
jsem v myšlenkách sídlo své míval,
či z ňader jí, ukryt v nich po bradu,
jsem na svět se ven usmíval.