Tys jako horská krajina,
jak její mladý, jarní čas!
Tvůj vlas jak tmavý, bájný les,
tvůj zrak jak živých bystřin ples,
po rtech a lících samý květ
a rozsetý slavíkův hlas;
jsi pro sebe již celý svět,
jsi jako horská krajina,
hned mračná, hned zas jasná,
jsi jako horská krajina
jen pro poetu krásná!
O rci mně, zdaž pro píseň mou
máš ozvěnu Ty vděčnou,
či zdaž jak horská krajina
máš v prsou skálu věčnou!?