Zyma sypajícý sněhy
Okřidlila krajem běhy,
Umrtvila přirozenost;
Krásy květ a oko jasné
S všemi rozkošemi hasne,
V ráji rozmahá se lenost.
Růže trpké slzy cedí,
Po zvadlémli těle hledí,
V květnu vůní plejtvajícý;
Řeka spiatá povzdychuje,
Že sy ptáče proletuje
Na svobodě plésajícý.
Ať sy bouří chumelice,
Umdlévají rozkošnice,
Krása tratí okouzlení;
Za to láska v obra kyne,
Z nehod k jednání se vine,
Seje světem potěšení.
V zblažujícý domácnosti
Živí květy šlechetnosti
V srdcých milostivých dětí;
Za milenky statky sázý,
Pro muže se v bídy házý,
V oheň pro přátely letí.
Byť y ukrutenství střely
Na vznešenou duši hřměly,
Mukami se neuleká.
Hrůzy nerozumu boříc,
Jen se Stvořiteli koříc
Budoucnosti vnadné čeká.