Kyžbych na den ptáčkem byl,
V sadybych se pustil,
Do květin se pěkně skryl,
Mladou růží šustil.
Z sadubych se k nebi nes,
Prohlídl širá města,
Skrze pole, skrze les
Máby byla cesta.
Kde svůj mívá Běla byt,
Kudy ráda chodí,
Sebou láskou spitý lid
Květinami vodí;
Kde své lásky trápení
Jako slavík jeví,
Studem tvář sy červení,
Že má svědka, neví.
Jakbych dívce s radostí
Pěkné písně zpíval,
Vroucý na ni milostí
S větvičky se díval!
Kdyby po mně vzdychala,
Tměla krásné líce,
Pělbych: Milkas volala,
Zde jsem, neplač více.