Kyžbych naden ptáčkem byl!
Přeslesbych se pustil,
Dotrní se pěkně skryl,
Semtam lístím šustil.
Nadzem bych se honem nes,
Prohlídl krásná města,
Skrze kvítí, skrze les
Máby byla cesta.
Svůj kde mívá Běla byt,
Kady ráda chodí,
Ssebou přesmoc mladý lid
Jako blázny vodí.
Kde své lásky trápení
Mrtvým stromům jeví,
Studem tvář sy červení,
Že má svědka, neví.
Jakbych dívce sradostí
Pěkné písně zpíval,
Vroucý nani milostí
Světvičky se díval.
Kdyby pomně vzdychala,
Tměla krásná líce,
Křikbych: Milkas volala;
Zde jsem! neplač více.