Žeť ctná pracovitost
Nejjistější bývá mohovitost,
Moudrý Ezop naruku nám dal.
Vinař maje stoho světa jíti
Syny kposteli své vzal:
„Milé dítky! byste mohli šťastní býti,
Otce svého ještě vhrobě ctíti,
Snažnou péči nasebe sem bral.
Poklad, kterýž vevinicy leží – –“
Vtom svou duši Pánu Bohu vzdal.
Pochovavše otce, všickni běží
Zlaté hledat poklady;
Každý kopá, přehledává, kde co leží,
Pole, háj y zahrady.
Ale běda! nikdež není
Poklad zlatý knalezení.
Zatím jaro vnové spanilosti
Ourodu svou nazem vylilo,
Pole bohatstvím a krásou odílo.
Vidouc bratří sveselostí
Vinnicy svou krásně kvésti;
Počali řeč mezy sebou vésti:
„Práce jest ten poklad, kterýž umíraje
Milý otec zanechat nám chtěl.“
Kprácy, otce svého požehnaje,
Kprácy hned se každý zbratří měl.