Veveřice hladem nucená
Lísky oořechy požádala.
„Pro Bůh! což jsy zblázněná?
Že sy utočiště vzala
Kemně stromu ubohému,
Nouzý zmořenému.
Nadubu máš jader dosti,
Najez se jich dosytosti.“
Veverka však nechtíc jít
Vlezla nastrom sochotností,
Počala tu nadhojností
Jader vesele se mít.
Potrhavši všeho
„Děkuji ti,“ řekla: „štědrý pane!“
Tím ho zanechala odraného.
Tak se lakomče! y tobě stane.