Věčná sláva hrdiny těší, mužům Kouzlí jasné koruny lichotivá Pověst, bitvy krvavé rozhlašujíc Po světě chlubném.
Jímajícý pochvaly mocní duši Plápolavou mladého bojovníka, Trojí sýlu vítěze veškerenstva Podivem sladkým;
V budoucnosti chrám, a se zmlazující Slávu zrostat prozpěvováním vidí, Národové oběti Bohu nesouc Plameny budí
Horlícýho srdce, a v obry ducha Zvýšeného mocnosti kynouc divy Podnikají v krajině klesajícý Zbraněmi zlými.
Hrůzou města schnou, a co nedotklivé Ženy slyšíc houkati zbořujícý Hromy trnou mužové, štěstí mře, a Pravota hasne.
Stařec kropí slzami svadlé tváři, Zočiv svého v nebezpečenství syna, Matka lomíc rukama v pouště běží Na polo mrtvá;
Jako růže nevěsta s rozpiatými Vlasy, s divým pohledem z města letí, V zmatku stojí na poli, jakby svět se Propadal celý;
Rozmilého mládence v dravé bitvě V potýkání spatřila, z boku se mu Lila krev, ach klesal, a mroucí oko Hledělo na ni.
Boj se končí, hořekování zbitých, Strach a moc a vítězujícých zpěvy Zasýlají, hrdiny pevní! vaši K věčnosti slávu.
Věčností se Bohové oblažujte! K činům záře moudrosti probuzuje Duši mou, a radosti nevinnější V svatyni chystá.
Duchy obíraje se tvořícými Minulosti blažené, pronikavým Zpěvem cyty zvýšuji, piji rozkoš Z pramene krásy.
Hledě v sklady moudrosti obratného Řeka, divě Římanu zmužilému V shladěném se letu y jiskřícýma Očima patřím
Na vás hvězdy mladého věku, trnu Radostí, a v zjasněné slávě sýlím Mdlého ducha, vnadami božské pravdy Ztužuji srdce.
K požívání vábivé přítomnosti Šlechetnými přátely z lahodného Sna se budím, topě se v kráse, s hůry Do světa zhlížím;
Kráčím v květný ráj, a zde sladnoucými Z jara mladnu vůněmi, šťastný lid a Pole živé, zpěvavé sady y mne Do zpěvu vábí.
Zlaté, tiché krajiny! s vámi pokoj Přebývá, vás májové krásy, řídká Upřímnost a sprostota ozdobujíc V nebesa mění.
Otevřete strakaté louky! háje Zelenavé! zdravé mi srdce! Slávou Světy proleť vítězy! mně jen ticha V samotě popřej!
Cookies on Poetry Cove