Máj se vzkřísyv smutky pudil,
K rozkoši a kráse budil
Pole, háje, vinice.
Lásky sladkosti a hněvy
Ptácy vylívaly v zpěvy,
V lůnu vábné štěpnice.
Běla v milé vůni sedíc,
Na milostné dítě hledíc
Růžičky mu podala;
Jakés přepodivné hnutí
V srdcy cýtíc, v užasnutí
K miláčkovi zvolala:
Vidíšli, jak pěkná růže
Sýlou, co jen sebrat může,
Z poupěte se prodírá?
Pocyť synku blaženosti,
Brána hojné veselosti
Nám y tak se otvírá.
V tom již cyzý přicházeli,
Drahé zboží přinášeli
K nohoum ženy spanilé;
Běla jako zkostlá sedí,
S podivením na ně hledí
Čtoucy: Běle rozmilé!
Trne, vzdychá, slzy leje,
Přemejšlí, co se to děje,
Hledá slova, slovo mře;
Než se vzbudí z vytržení,
Vidouc jiné okouzlení
Nadějí a strachem mře.
Služebnícy s zlatem jedou,
Do blažícý vlasti vedou
V slávě pána milého;
Jakby blesk jí projel žíly,
Tratí každou kapku sýly
Těla divem zbitého.
Muž se s ochotností blíží,
Milenku svou k prsům klíží,
Líbá usta sladnoucý;
Ouzkost v srdcy těsném vadne,
Běla hoří, Běla mladne,
Stkví se růže kvetoucý.
Jak se dítě strachem divé
Tiskne k matce starostlivé
K nejvěrnější podpoře;
Tak se vinouc Běla k svému
Miláčkovi ztracenému
Zapomíná na hoře.
Vždyť muž dobrý v smrt se hodil,
Moře přeploul, světy schodil,
Rájby zlaté žence květ;
Tys můj klenot nejkrásnější,
Praví, mámli nejmilejší
Tebe, mám y celý svět.