Sen.

Švarná panna s ochotností K milé matce běžela, S vroucý mluvíc dychtivostí V náručí jí ležela:

O má roztomilá máti! Dnes jsem měla divný sen; Věčněbych tak chtěla spáti. Kyž mne neprobudil den.

Jak jsem oči zamhouřila, V ráji jsem se octnula, Tam se krása vyrojila, Tam se rozkoš hrnula.

Ptácy jako andělové Pěli sladké písničky, V pěkném spolku po růžové Louce hrály dětičky.

Z sadu vyšel rozkošného Zrovna ke mně mládenec, Pleta z kvítí májového Sličné kytky ve věnec.

Přijda ke mně řeči sladil Lichotivou milostí, Věnec na hlavu mi vsadil, Pravě lícnou vroucností:

Kněžno květin, dcero lásky; Otrok se ti světí tvůj, Vyřkni lahodnými hlásky Dobré srdce: Milý můj!

Jak Bůh šťastný tebou vstane, Nebe se mu rozvine, O mé děvče milované! Srdce v zpěv se rozplyne.

Já jsem trnouc v ohni stála, Nejšťastnější ze všech žen, Když se radost na mne smála, Škaredý mne vzbudil den.

Kyžbych věčně mohla spáti! Tento čisté krásy květ, O má roztomilá máti Zošklivil mi všecken svět.

Na něj myslím, po něm toužím, Jemu věrnost slibuji, Bez něho se v ráji soužím, S ním se v poušti raduji.

S touto matce horlivostí Outlé srdce jevila, Pro miláčka s srdečností Růže v tváři skropila.

Matka vzdychla: Dítě zlaté! Ach! dnes přijde ženich sem, Škoda, že se tobě mate Hlava ošemetným snem.

Ztratil pannu vyvolenou Krásný hoch co jarní den. Y proč? Budu jeho ženou, Dobrá máti sen jest sen!