Rozvážlivost.

Ať se do divoké slávy, Zabírají do pokladů, Svými vynášejí právy, Hledí krásy cti a hradů,

Plově v lodí spokojnosti Vběhnu jistě k blaženosti. Vida lidí mohovitých Nesmyslná počínání,

Lícnou větrností spitých Divotvorná vychloubání, V tichu sedě myslím sobě: Dojdouť svého cýle v hrobě.

Co ty boje, co ta jedu Rozlívání v srdce tklivá? Proč se v rozkošnosti medu Vzteká člověk jak zvěř divá?

Dlouholi se bude tříti, Neskrocenou pejchou bíti? Jak sen přejde květ a sýla, Sláva zhasne, blesk se ztratí,

V Bohu každá hrůzou žíla Ztrne, ostrý cyt se zhatí; V propastili bludů vzhlédne, Vítěz světa jak chlap zbledne.

Mámli jako nepokojní Vřelcy hnáti po bublině? Neb co motejlové strojní V zvučném máji po květině

Kouzlivé se ohlídati, Mžiky štěstí prohlídati? Dnes jsem, dnes mi vlídná mladost Živobytí krásu sladí,

Dnes se sype s nebe radost, Země k požívání vnadí, V sadě veselého světa Plésám jako růže květa.

Chodě po ourodné zemi S tovaryši nevadnými, Neb co ryba rozkošemi Volně plyna sladnoucými,

Z květin vonných věnce viji, Z radovánek rozkoš piji. Odhrnuji trny bludu Při slunečné rozumnosti,

V spatřování pravdy hudu Dra se k chrámu blaženosti, V ouzkosti se nekolíbám, Moudrost ctím, a pokoj líbám.

Jako přítelkyně v cestě Běhu nedrsného hlásky Milostnými v hrdém městě, V květném kraji čisté lásky

Putovníka provázejí, S ním y v věčnost přecházejí. S vrchu svého putování Do hlubiny světa vzhlédna

Řeknu: Ušel rozdírání Jsem y bouřícýho Ledna, Palčivosti letní střely, Že mé smysly v bouři bděly.

Bez lítosti krásné světy, Lidi věncované zočím, Jako vítěz z plesů v květy Blaženosti stálé vkročím:

Neb mne průvodkyně zdravé Vedou k bráně slávy pravé.