Darmo mládku! růžové světy a
Sny a větrné zázraky plodě
Na zlato žehrajícým okem
Zhlížeje k národu mluvíš:
Zlato, pramen podvodu, zradilo
Vlast, a zlítilo přátely, spialo
Vítěze, zbilo ctnost, y jedu
Nalilo v matčino srdce.
Darmo hlásáš: Chudoba šlechtila
Focyona, a ozdoby pletla
Korunu Sokratesovi, y
Kurya ovila slávou;
Honosná řeč nesvede chytrého
Starce, nevlije žádosti po ctné
Chudobě v srdce, co se nouze
Více než ještěra štítí.
Zlato jest mu Bohem a chudoba
Nectí, pro zlato proleze světa
Končiny, skočí v moru proudy,
Život y poctivost ztratí.
Vznešený duch uměje zhrdati
Zlatem, milovat chudobu čistou,
Řídě se moudrostí jen podlé
Zdravého rozumu kráčí.
Myslí stálou, slunceli blahosti
Svítí v květné mu krajině, čili
Ouzkosti bouře sype hromy
Na hlavy nízkého domku.
Plésá mezy růžemi v bohatém
Sadě v přátel a rozmilé ženy
Spolku, a zlatem sy y lidu
Milému radosti sladí;
Plésá v skrovné zahradě, zpívaje
V prácy, až pot mu zalije čelo,
Sousedy blaží šťastnější než
V zbožněné jasnosti mocnář.
Neoslavíť marného chudoba,
K štěstí tupého nevede zlato;
Moudrosti zlato hody strojí,
Chudoba korunu skládá.