Přátelství.

Sladké přátelství! Božského plamene Jiskro, hrade cti, koruno vznešené Duše! k tobě outlý lid se co K mocnému v syrobě Bohu vine.

Ať sy zlata lesk vyvede zázraky, Štěstí skloní ctnost, pocta y divochy K skutkům vnutíc oslavujícým Hrdiny hvězdami ověncuje;

Zlata lesk se tmí, vévody zrazuje Štěstí, pocty zvuk hanami nevinu Kalíc svrhne v propast necti y Zbožněné chválami vyvolence;

Tvůj dech čistý, tvář zářemi kaliny Vyjasňujícý, vůněmi rozkoše, Lásky ohněm duše obživí Klesavé, ztrýzněné zléčí srdce.

Zvýšujícý duch nedbaje praskotu Zplameněných hor, v hlubiny skáče, a Do vln ječícýho moře, y V kvasyvé jedy se směle házý.

Byť se spikla smrt, vršily nehody, Příkořenství šíp k tklivému vrážeje S jedovatinami srdcy již Pevného snížiti ducha myslil;

V obra zroste, hrob zživuje písněmi, Staví oltáře lásce a dobrotě, Slzy setřev vdově kvílícý Do srdce utěchy balšám deští;

V poušti s pilností po cestě růžemi Milým stele běh, vnadami ctnosti a Nevinnosti oblažujícý V krásyvém života sadě kouzlí

Smělé pravdě byt, zvýšené moudrosti Věční vládařství, sladivé krásy a Vznešenosti vyváděje zpěv Rozkoše jímavé zvelebívá.

Jako štědrý Bůh v rozkvětu radosti Plesy rozsývá příteli pokladem, Vábivého vtipu střelami, Bystrého rozumu pronikáním.

Neštěstíli hrom sype se na hlavy Bratří zlekaných rozbroje hrůzami, Mečli zdivočené chudoby, Plamenli hrdého soka děsý;

Letí v bouře vír, meči se prožene, Ohněm vdere v chrám, kdežto se pokoje Trůn, a cti y šlechetosti květ, Krvavé zhojuje rány, stkvívá.

Duše čisté jen, zjasněné hlavy a Jemný krásy cyt v svatyni čistoty Vkročíc, tratí bídy břemena, Srdce se směje a mysl výší.

V blesku věčném zde obrové lásky a Synové přátelství v jednotě svaté co Neviňátka okouzlujícý Ctnostmi a krásami světu svítí.

Sedláček tvůj kněz, milenec vlasti a Krále, cti y Můz papršlky oslavy Třpytě se co hvězdy na nebi Svatyni blahosti s nimi zkrásý.