Žádná, milý bratře, v světě sláva nevylíčí zlého svědomí. Krásné tváře, čest a panská práva neudusý zlých psot vědomí.
Darmo vinný skrýt se usyluje, darmo leze v svatou hazuku: svědomí zlé pouště navštěvuje, lapá vinné za ruku.
Byť měl člověk vzáctný zlaté hory, šarlatem byť tělo odíval: nač mu zlato? nač mu panské dvory, by tím mrzké činy ukrýval?
Tryskem, jak blesk, za vinným se honě v patách kráčí neospalý trest; po moři jeď, bujného řeď koně: svědomí ti katem jest.
Vyhlašuj se slavnou učeností, hvězdám rozkaž vyměřený běh, oděj srdce mužnou odvážností, najdi nové Ameryky břeh.
Ať ti vypínají hrdé čelo zámky bujně k nebi vyhnané; lahůdkou krm rozmazané tělo, tělo světu poddané.
Ha, slyš! vítězy slyš! zbraně bouří, vítězné tě volá trouby zvuk, leť, o v bitvu leť! patř, město kouří! lid se svíjí, zoufá v množství ruk,
hůř než Alexander, plný zůřivosti obrať světy v mrtvou poušť a prach. Muč, bí, udatně smrť nevinnosti, potomkům jsa věčný strach.
Mnohomnožství lidí krev ať teče, rozkoš hovadskou ti působí: O předc, neujdeš předc zlého meče, svědomí se tebe osobí.
Ej, což myslíš; že snad hrdá sláva, že snad krása drahých klenotů, vyličujíc mrzké činy, dává v palácy ti jistotu?
Ctnost jen svatá, ctnost jen s nevinností pokojem tvé srdce ukojí. Byť hrom houkal sevší zůřivostí: smělosti mysl čistou ozbrojí.
Kde ctnost: v chaloupky y do paláce, spokojenost se rovně loudívá, otrokům ctným oslazuje práce, s králem dobrým přebývá.
Cookies on Poetry Cove