Strachlín z sýdla rozkoše a Slávy zaběhl v děsné houště, Šerkou zakryl krásné tělo, Hořem trýznil outlé srdce,
Kalil jasné čelo. Stromli pohnul větví, plésal, Mysle, že se otec blíží; Zpěvli zaslechl, šálil sebe,
Že se v kráse nezkalené Milá snáší s nebe. Jak stín pustinami chodě Nelekal se bujné zvěři,
Neděsyl se hrozné nocy; Ach! vždyť po laskavé panně, Po svém toužil otcy. Měsýc svítil; jako v hrobě
Ticho vůkol panovalo, Jenom žravé truchlivosti V dobrém burácely srdcy Ve vší divokosti.
Ve svém hoři zaslechl z lesa Hlubokého slabé hlasy; Co to? Stojí poslouchaje, Zapomíná na svou bídu,
Běží v tmavé kraje. Dívá se a trhá sebou, Bože! uleknutím klesá. Mraky protírá sy z očí.
Vracuje se, mužne duchem, K předu směle vkročí. Vidíť vraha otce svého, Kata milovnice drahé;
Jak se v krvi topě kroutí, Vzdychá, bolestí se klíčí Jako slabé proutí. Krev se do srdce mu žene,
Jedem rozpalují žíly: Mámli nádhero tě v mocy, Co jsy v blesku slávy svodné Vynesl ortel otcy?
Odplatímli bezbožníku, Ješto s posmíváním patře Na rozkošnou milostivé Panny krásu utišil jen
Smrtí srdce divé? Zemři! Ach! co pomatenec Mluvím? Y on člověk jest, a K outrpnosti probuzuje.
S ustrnutím k starcy kleká, Rány zavazuje. V tom zří otce krvavého, Bledá milenka se blíží;
Z ticha vybouřenec skáče, Očma jiskří, zuby skřípá, Zlostí trna pláče. Zbuď se starče! zbuď se ze sna!
Jak hrom do duše mu křičí; Znášli syna nešťastného! Zemři bídná duše! že jsy Střela muže ctného!
Vidíšli jak mstícým okem Šlechetný stín k tobě zhlíží? Jak ti v rajské nevinnosti Krásná panna jeví muky
Za tvé ukrutnosti? Proč se pane! k nebi nepneš? Proč y duchů neusmrtíš? Čili zhasla věčná sláva,
Zašli hajitelé tvého Nelidského práva? Zbuď se mrzký ukrutníku! Cyť, jak ruka Páně tepe!
Darmo červ se v prachu vineš; Jak jsy na sta lidí zabil, Tak mou rukou zhyneš! Z mdlob se vytrhl obnaženec,
Prohlížel a spatřil syna: Jakby svět se na něj hrnul, Prožeň nešlechetné srdce! Řekl a hrůzou strnul.
Buď živ násylníku! by tě Soudce trestal spravedlivý! Vzhlédni na minulost syvou, Ctnost a nevina tam kvílí
Pro tvou pejchu mstivou! S potěšením bědování Slyší duši svírajícý. Starcy v srdcy vina hoří,
Ouzkostí mu zlaté hory, Slávy blesk se boří. Ach! jak přísným soudem Bůh, dí Strachlín, vrahy potírává!
S vrchu pocty do hlubiny Hanby sráží sýlu, valí Muky na zlosyny. Praviv otřásá se hrůzou,
Láskou srdce obměkčuje. Jak syn hoje nepřítele Lehčí trest, a cestu k štěstí Vlídností sy stele.
Cookies on Poetry Cove