Zakryte své tváři Milostenky Zblažujícý rozkošemi svět! Jaká rána vráží na milenky Zpěvů sladkých, že Můz Českých květ,
Krása osvícené společnosti, Rozkoš dítek, láska outlých žen, V máji sýly své a obratnosti Zmizel jako lahodivý sen.
Vylívejte slzy pro srdečné Krásy ducha Božstvím živého, Pěte s rozkošemi zpěvy vděčné Lásky čisté, srdce tklivého.
Ach! kdo jemnou duše nevinností Zjeví cyty krásné milence? K činům slavným vzbudí horlivostí Svatou nevadného mládence?
Jako hvězda z mračen nocy syvé Vešel v bouři záští krásný blesk; Jako hvězdu zhaslo mračno divé, Ach! tak milka zhubil smrti třesk.
K činům povstal obr ve své moci, Hoře láskou k vlasti rozmilé, Moudrost vyjasníval ctnému otcy, Krásy vnadné dceři spanilé.
K lůnu blaženosti bystré dítky Veda milovaný slavíček Prozpěvoval rozsývaje kvítky, V temnu svítil bludným měsýček,
Aby sladnoucými rozkošemi, K chrámu nezkalené moudrosti S chutí letíc po kvetoucý zemi Došly nejčistější blahosti.
Valné zapuzuje mraky bídy Zžírajícý srdce veselé Uvedl zpěvem radost každé třídy V spolky hromem vojny zatmělé.
Láska s vlídností se jako milá Dcera vpiala k otcy milému, Živost ducha tvořícýho čilá Vykouzlila synu zdárnému
Vlasti utejrané květné ráje, Kdežto nevinnosti ctitelé V letu hlučném královského máje K srdcým vřelým tiskli přítele,
Co y život, co y lahodivé Za miláčky vsadil rozkoše, Zvuky líbeznými duše divé, Vznešené y spínal panoše.
Jaké Čechům pravým rozvinoval Sklady vábné srdce vroucýho! Zlaté věky Můzám přisliboval, Když se osud chopil mroucýho.
Ach! již slavík sladký neprobudí Dívky outlé k lásce nevinné, Nevlastenství hromem nevypudí Horlivosti vlasti povinné;
Neutiší ducha truchlícýho V těsnu nebeskými vnadami, Nevytrhne mládka bloudícýho Z kalu laskavými radami;
Jak stín zmizel z lůna rozkošného Vlasti s duchem pronikavým v sen, Růže kveta v sadě věku májového, Uvadl bouří, než se zmocnil den.
Ach! náš věrný ctitel neuvidí Čechů rozhorlených radosti, Neuslyší v hrobě mocných lidí Zpěvu živícýho sladkosti.
Milovaný duchu! jakbys díval S rozkoší se na věk slavený, Kde co Homer Čechům mužným zpíval Boje Lumir slavík zvěčněný,
Kde se srdce třáslo národností, Duch pnul k nebi láskou horoucý, Z příkořenství hor se statečností Stkvělo rámě vrahy tepoucý,
Kde co nejjemnější Řek se hlásek Ozval na perutech kouzlení, Aby v kráse jímajícých lásek V outlá srdce dychal blažení,
Aby svědčil zděšenému světu, S jakou duchů živých mocností Vlastencové v čisté slávy květu Zmohli soky hrdé sladkostí.
Záboj budě k boji divy hřímá, Záviš spíná srdce milostné. Ach! náš Jozef vroucý v hrobě dřímá, Nevšine se v zpěvy radostné.
Kvělte Můzy! zakrývejte tváře Rozkoše a ducha lahody! V moře nebytnosti zklesla záře Řádné moudrosti a svobody!
Plačte Můzy! plačte za milenky Sladkých zpěvů v písni horlícý, Y my hořekujem Milostenky, Zhaslať duše outlost živícý!
Cookies on Poetry Cove