Co se třeštíš, starečku? co se fantíš?
Jako děcko, nemaje smyslu, rantíš,
Okem střílíš, z jakéli vyjdou strany
Růžové panny?
Proč se darmo vondaje krásným býti,
Chceš co mladík kulaté tváři míti?
Patř, jak láska posměšně na tě kouká,
Starost zle brouká.
Třesoucý věk všudy tě v patách stíhá,
Ouskočná smrt na tebe zrádně číhá,
V mroucým věku děvčeli hubě chladné
Májové sladne?
Nastojte! ač polovic v hrobě leží,
K pannám předc co mládenec vřelý běží,
Aby láskou ulovil srdce mladé,
Podvody klade.
Drahá Pinka, ozdoba pěkných dítek,
Krásnější než v zahradě rajský kvítek,
Co svým okem k životu mrtvé budí,
Žalosti pudí.
Dcera sladké rozkoše, jestli zpívá,
Nad slavíka radosti v srdce lívá,
Máli každé koruna spanilosti
Líbat tvé kosti?
Probůh! jaké bláznivé předsevzetí!
V náručíli mladicy stařec letí,
Rozkaz bujné milosti přestupuje,
Posměch sy kuje.
Vždyť v tvém černém pohledu zyma sedí,
Kdežto jaro z rozkošné dívky hledí,
Máj jí usta cukruje, jako záře
Maluje tváře.
Vařícý krev v dívčice žilách teče,
Chřestícý led sotva se v tobě vleče,
Přirození mladicy k lásce budí,
Starce krev studí.
Starče, střez se! milosti konec směšné,
Zlá smrt střílí na tebe šípy spěšné;
Již tvé oko hasne a srdce klesá:
Dívčice plésá.