Moreau.

Zděte chrámy Řekové! obrazy Líte Římané! národu květy Hrdiny jako Bohy slavíc Na věky v paměti vrýte!

Potomcy y v slávy a věčnosti Chrámu zhlížeti s obdivováním Ozdoby člověčenství, y se Kořiti jasnosti budou.

Arystýde! k tobě se přivine Srdce hrdiny nezmoženého, Do tebe vtělí duši soudce Pravotu oblibujícý.

Focyone, chudoby ctiteli! Tymoleone, svobody tvůrce! Zlatem a země rozkošemi Zhrdaje světy sy zýskáš!

S Xenoffontem Sokrates, moudrostí Ohlas, skalnaté Regulus mysli, Nad Bohy vyšší Cyncynatus, Scypio vlídnosti hvězda,

Vznešenosti důkazy člověče Tvé a koruny mocného ducha K věčnosti hrdinstvími budíc Zázraky v mládeži zplodí.

Honoste se mudrcy věkové Svými hrdiny chválami krásíc! S prospěchem y my oslavencům Neseme oběti pocty.

Hle! co mezy horami vrchové Hlavy ourodné do nebe pnoucý Z hlubin se zemských pozdvihujíc, Mužové plamenem svého

Ducha křísý k životu světy, a Krásu moudrosti v oděvu rájském K podivu stavíc mocní srdce, Schopnosti zvýšené zvěční;

Na smrt letí pro milé přátely Přítel, okovy za muže líbá Žena, a matka pro miláčka Do vody, v plameny skáče.

Vítěz hrdý vlasti-li zkázami Hrozý, mor-li se v rodiny vtírá, Milenec cti a vlasti kvapí Do boje, hltaje jedy.

Darmo zhoubce svozuje hrdiny Zlatem, darmo y rozkoše strojí, Pěnami pochlebenství šále, Mužové k věčnosti hledí.

Moró, Káto v pokoji, Scypio V bitvě, z kaliny mrzkého věku Dera se jako slunce v kráse Zjasněné na zemi svítí;

Z bouře orel k nebi se nese, a Zeměplazové bleskem se slepíc Vysosti nepostihnou muže Velkého, mírného ducha.