Modná Majolenka v Čechách Byla nová Drahomíra; Sotva že se narodila, Krásná dívka mezy muže
Zmatenice lila. Při poroduť nastříkala Divá žena jedu z pekla S smíchem v její oči černé
Řkoucý: Jak zlá saně trýzni Milovníky věrné. Dobře jí se podařila Roztomilá učedlnice;
Arcy jako růže kvetla, Ale láskou zahrávajíc Hlavy mužům pletla. Jak jen uviděli sličnou
Pannu slídní mladíkové, Hned y hlavy potratili, S dychtivostí sladké jedy Z její krásy pili.
Chytrá dívka vyváděla Na vrch střechy rozkošníky; Jestli mžikla, slovo řekla, Vyletěli do propasti
Horoucýho pekla; Pustili se do pranice Jako rozsápaní lvové, Vřelcy opustivše statky
V pouště prchli, zhrdli otcy, Zradili své matky; A předc potvornými činy Nedosáhli svého cýle;
Neboť kouzedlnice svodná Hrála láskou jako nyní Každá dívka modná. Když sy hlavy roztřepili,
Promrhali pro ni statky, Skákávala do vysosti, Hlupáky že nejmilejší Došla veselosti.
Dlouho srdcy ohybnými Zahrávala podvodnice, Ač předc z nenadání vlezla V sýti ošemetné lásce,
A se hrozně svezla. U mužíčka sedět žence Plaché hrubě nevonělo; V letě vzdychla na sanice,
V zymě jí se hrozně chtělo Malin ze květnice. Muže dost se natrýznivši Pomyslila na miláčka,
Aby v květu rozkošného Živobytí v jeho spolku Ušla draka svého. Poďme, řekla, do cyzyny,
Dokud nám věk zlatý přeje; V rozkoši a milování Zaženeme snadno po své Vlasti spomínání.
Pověst hrubou zanecháme, Že mne čerti roztrhali; Takto tupým vyklouzneme, A sy v lůnu veselosti
Pěkně usedneme. Místo shonu omámený Lid sy bude ukazovat; Kde zem usta otevřela,
Kudy z divokého pekla Chasa přiletěla. Fousáč začne divy duším Zaslepeným vyprávěti,
Kříže dělat, ruce spínat, Bezbožnou a hladkou mládež K ctnosti napomínat. Bože! co jsem na své oči
Viděl, na své uši slyšel! Syrný plamen, strašné hlasy Zkamenily těsné srdce, Zježily mé vlasy.
To jste měli slyšet hřmoty, To jste měli vidět oheň! Zem se třásla, na obloze Zašlo slunce, páni čerti
Jeli v zlatém voze. Koním z huby plamen šlehal, Řetězy se zablyštěly, Pochopové v ohni stáli,
Na hříšnicy svodnou se co Kočka na myš smáli. Jak jen čerty uviděla, Nevěřícý modle všecka
Smělost, všecka krása zašla, Nyní hrdá posměvačka Pána Boha našla. Na zem klekla, ruce spiala,
Nic však slzy neprospěly; Prvé vedla s Bohem vojnu, Za to čerti roztrhali Propadenou strojnu.
Vidíteli, kde krev její Tekla, kudy mrtvou vezli? Místo strašlivého trestu! Do věčnosti za mne dosvědč
Všetečnému městu, Jak se pejcha krotívává, Jak zde soudce spravedlivý Čertům vydal ženu modnou,
Aby v Čechách vykořenil Rozpustilost škodnou. Kde jste, neposedné dívky! Co se jak páv okrasami
Růžovými vypínáte, Tady živý důkaz vaší Jisté zkázy máte! Mluv sy parukáči! mluv sy
Nemotorné povídačky, Děcko straš sy svými čerty! Krásná Majolenka bude Z tebe míti žerty;
Krásná Majolenka se svým Vyvoleným drahým srdcem V květu máje příznivého, V sýdle rozkoše a lásky
Dojde cýle svého. Tak se posmívajíc žena Namlsaná se svým milým Spěšně do kočáru sedla,
Aby v cyzý zemi denně Radovánky vedla. Lesem jedouc vyprávěla Větrnice plésajícý,
Kterak oklamala pána, Když se na ni z nenadání Strašná vystřelila rána. Neb muž chytrý znaje spády
Vrtké ženy natáhl sýti, V outěkuby na sylnicy Chytil s vyzrálými čerty Modnou poběhlicy.
Splnilo se, co sy stlala; Čerti vyskočili z háje, Majolenku ulovili, Y ji pěkně u mužíčka
Doma uložili.
Cookies on Poetry Cove