Loučení.

Všecka země v krvi stála, Nevázaná zběř se smála Nevinnosti trnoucý; Dráči na smrt odsoudili

Starce, děti, krev y pili S chutí panny kvetoucý. Ema s dcerou u vězení V stálém ducha zkormoucení

Mřela jako květina, Každé hnutí bodlo matku, V svém se třásla mysli zmatku, Že hřmí smrti hodina.

Hodina ach! vzdychla, bije, Duše hořký kalich pije, Smrt nás dělí srdéčko! O mé dítě roztomilé!

Již tvé tváři ušlechtilé Neosvítí slunéčko. Půjdeš s světa rozkošného V máji věku milostného

Do věčnosti dušinko! Srdce puká, žíly trnou, Ouzkosti se na mne hrnou Pro tě krásná růžinko!

Tichás jako holubinka, Čistá jako konvalinka Anděl v lidském oděvu; Tvrdé skály! draví lvové

Pohledněte na růžové Tváři chvilkou bez hněvu. Strňte! komu srdce cýtí, Jako živé slunce svítí

Krása ctnosti milenky; Jděte! země proběhněte! Nevinnější nalezněte V širem světě pannenky!

Hvězdu tu a rajský kvítek, Korunu a rozkoš dítek Mohlibyste zmařiti? Na mne miřte! na mne zbraně!

Ctnéli odpustíte panně, Ráda krev chcy cediti. Dcera matku políbila, Vřelé slzy na tvář lila

Starostlivé matince; K čemu marné naříkání? Meče ostříc k potírání Neodpustí dušince.

Buřte protivnícy lítí! Pomstou neskrocenou spití Hrozte smrtí slabému! Lidé dělí, Bůh nás spojí,

Rány na věčnosti zhojí, Splatí srdcy stálému. Což jest život? Voda plyne, Jest a není; mžikem zhyne

Mylný živobytí sen, Vteče v moře do věčnosti, Kdežto nezkalené ctnosti Stkví se, věčný, jarní den.

Setři máti slzy s tváře! Jasná budoucnosti záře Vycházý nám růžové. Zázraky se rozvinují,

Světlé hvězdy naplňují Nesmrtedlní tvorové. S nich se na zem podíváme, Milým požehnání dáme

Všeho štěstí přejícý. Blesky zhasnou, národové Zdát se budou mravencové V bodlačinách bydlícý.

Setři máti slzy s tváře, Jasná budoucnosti záře Budí duše k radosti. Slunce Božské pravdy svítí,

Srdce krásy nebes cýtí, Zemské pošly žalosti! Kati v žalář přicházejí, Matce smysly zacházejí,

Pro své milé dítě mře. Dcera patří vlídným okem, Matku vede levným krokem, Jako Kato na smrt jde.