Lásko k vlasti! plamene Božského
Ducha, živote zlatého věku!
V růžové kráse, v zvýšujícý
Mocnosti přiviň se k Čechům!
Tebou divy tvořili otcové,
V bitvě hromové třepila hrstka
Svorného lidu slávou spité
Vítěze skostlého světa.
Z pustin se co proudové valili
Do Čech plukové slídného vojska,
Skály se třásly, řeky schly, a
Země se změnila v pouště.
Z ticha tvoji povstali synové,
Lvové zbraně se chopili, třeli
Zástupy strašných národů, a
Evropa v svobodě stála.
Tebou ráje štěpili v pokoji,
Čilé k věčnosti křídlili duchy,
Pronikajícým okem prošli
Hlubiny přirozenosti.
Rozdrtivše okovy mrákoty
V stínu laskavé moudrosti sedíc
Blažili se, a v štěstí plynouc
Zpívali zvěčněné písně.
Lásko svatá! pramene svornosti,
Sýly, slávy a neviny rajské!
Jiskry jsy ohně nebeského
Vtrousyla po zemi lidné:
Y hned láska k vlasti se každého
Stavu, každého zmocňuje věku,
Srdnaté duchy zplameňuje,
Bázlivé vzbuzuje k činům;
Láska trůn si v ourodné krajině
Pevní, na hoře zelené staví
Praporec, v palácy se pyšní,
S mudrcy v samotě plesá.
Jako k bratru k Čechovi tiskne se
Čech, a srdečně pracuje pro vlast;
Život y jmění sázý rád, by
V lícné se zastkvěla slávě.