Těšil sem se jaro na tě,
Jak se lichvář sedě v zlatě
Na zysk nový těšívá;
Tys mne ale oklamalo,
Sotvas vůní podychalo,
Tvůj se pohled zakrývá.
Na čas jako panny modné,
Vykračuješ v kráse svodné,
Líčíc tváři růžemi;
Lůno zdraví rozvinuješ,
Mžikem nebe vyčaruješ
Ozdobami na zemi.
Modravé a zlaté kvítí
V sluncy rozkošně se třpytí,
Vábíc k sobě mládence;
V lůnu krásy rozmanité
Skládá kytky pěkně svité
Pro milenku do věnce.
Žena muže zanedbává,
V sadu růže vychovává,
Líbá milé květiny;
Jako spitá poskakuje,
Jestli kupec ukazuje
Vzácný kvítek z cyzyny.
Panna u potůčku sedí,
Hrdá na svou krásu hledí,
Tebou, jaro, živější;
Ač květ, praví, v kráse plyne,
Nademneli se kdy vine
Z poupat růže pěknější?
Ovšem krásně kvete právě
Jako růže ve své slávě
Roztomilá panenka;
Než to panství není stálé,
Jako růže nenadále
Zajde krásy milenka.
Y ty těšíš okamžením
Rozmanitým okouzlením,
Popuzujíc k radosti;
Vejdemeli v zvučné ráje,
V květu růžového máje,
Již jest po tvé slavnosti.
My ti rádi pochlebujem,
Do nebes tě oslavujem,
Máj by s námi přebýval.
Darmo; nezadrží tebe,
Jak jen sluncem hoří nebe,
Byť se člověk rozzpíval.