„Proč tak pacholíčku kráčíš
Smutně drsnou cestičkou?
S kým se, řekni, bídně vláčíš?
S svouli slepou matičkou?“
„Kam mne oči nesou, kráčím
Dobrý muži! v cyzyně,
Chudý s matičkou se vláčím
Nevěda kam v pustině.“
„Co se pouštíš do cyzyny
Bez přátel a bez peněz?
Tuze zašels do pustiny,
Daleko jest odtuď ves!“
„Musyli jsme utíkati
Dobrý muži! v cyzynu,
U nás zpurcy drancovati
Začínají dědinu;
Tiť nám vzali krásné statky,
Pole, lesy, zahrady;
Otce pobili y matky
Nejmilejší poklady.
Y já cedím dnem y nocý
Pro tatinka slzyčky,
V tuhé bouři se vší mocý
Chránil jsem jen matičky.“
„Kam se myslíš nyní dáti?
Bouřka hrozý škodlivá;
Slyšíšli již vichry váti,
Mračna hučet šedivá?
Již blesk žravý křížem šlehá,
Z dálí houká divý hrom;
Zde zvěř pomatená běhá,
Tam se vyvracuje strom.“
„Běda! kam se obrátíme?
Kde se máti skryjeme,
Přítelíčka nevidíme,
Bídně v poušti zajdeme.
Lidé bouří, bouří nebe,
Vůkol hledím do nocy,
Bože! Otče! prosým tebe,
Přispěj matce k pomocy!“
„Neděs upřímný se hochu!
Neděs bouře strašlivé!
Bouda, jak jen pojdem trochu,
Skryje duše poctivé.
Netřeba ti světem jíti,
Do daleké cyzyny,
U mne máte svůj byt míti,
U mne skrovné hostiny.“