Po vás vezdy, po vás toužím,
temných lesů chladné skrýše,
kde pod větví družných stromů
volné srdce volně dýše.
Volně dýše jako kůře
matky svojí pod perutí – –
kolem ticho jak ve svátek
i ty větve bez pohnutí.
Bez pohnutí vše, jen chvilkou
větřík hravý přiletne si,
pohoupá se haluzemi,
hle již zbudil ptáčka kdesi.
Kdesi v dáli ptáček zapěl,
po něm chvilkou na sta druhů,
jen kaménkem na vodě se
tvoří kruhy ode kruhů.
Výš a výše mysl vzletá,
každé hnutí výš ji nutí – –
ach tak srdci je tu volno
jako matky pod perutí. – – –