Vzpomínko sladká, přesladká
na dobu zlatolící,
již v opojení probděl jsem
s tou velkou panovnicí:
Na vršku krásném, zeleném
usedla místo trůnu
a nejskvělejší nebesa
tu měla za korunu.
Přejasných démantových hvězd
na hrudi na tisíce,
a za znak moci královské –
úplnou tvář měsíce.
Královský pěvec s harfou v ní,
na harfě struny zlaté,
a kolem hlavy záři měl
tak jako mají svaté...
Královno mocná, přemocná,
buď za to velebena,
že tak ti pěvec svatým jest
a píseň tak ti ctěna!