Na bujném oři pádilo
tu mladé jaro kolem
a bujná zeleň rozlila
se lučinou a polem.
Jak z říší tajných usedá
na větve listí nové
a vzletají z houštin v krvi
pohádek tisícové.
U paty stromku mladého
z pohádek těchto zkvítá
tak konvalinka nevinně
jak první láska skrytá.
Rozvilo se jarem kvítko,
rozvilo, se rozvilo,
a než slunce zacházelo,
zrosilo se, zrosilo.
Zrosilo se čerstvou rosou,
jasnou jako hvězdy jsou,
když z večera vycházejí
šírošírou oblohou.
Zrosilo se čerstvou rosou,
krásnou jako perla jsou,
když ponejprv vyřinou se
na tvářičku mladinkou.
Zrosilo se, zrosilo se
jako mladé lásky květ,
když mu nebem jeho blaha
žaly začnou vycházet.