Jsem sám a sám, a kolkolem
tak ticho jako v hrobě,
jen šumný Labe vlnotok
tu prozpěvuje sobě.
Poslouchám zvuky lahodné
a všechněch pochopuji, –
o Labe ať ty vlny tvé
jen dále prozpěvují.
Ten šumný tok a kolem tma
a samoten tu býti –
tak je mi, jak bych z hrobu zřel
na všechno živobytí.